Logo
 

Tak jako v celé Evropě, tak i v Čechách dosahuje hudební tvorba baroka i rozvoj hudebního života své vrcholné fáze až po přelomu 18. století. Tehdy - přibližně v desátých až čtyřicátých letech tohoto století - tvoří po Michnovi a Vejvanovském další významné skladatelské osobnosti české hudby, z nichž Jana Dismase Zelenku, rodáka našeho kraje z Louňovic pod Blaníkem, považuje celá Evropa za jednoho z nejvýznamnějších hudebních tvůrců vrcholného baroka.

Ono vrcholné postavení jeho tvůrčího odkazu, srovnatelné s přínosy jeho generačních vrstevníků J. S. Bacha, G. F. Händela, A. Vivaldiho či G. Ph. Telemana, je dáno nejen mírou talentu a rozsahem tvorby, ale i skutečností, že se do jeho hudby promítla znalost novátorského proudění i dobové kompoziční techniky a že dospěl k hudebnímu vyjadřování se zřetelnými znaky své osobnosti.

Jan Dismas Zelenka se narodil 16. října 1679 v Louňovicích pod Blaníkem, kde dostal pod vedením svého otce Jiřího, louňovického kantora a varhaníka, základy hudebního vzdělání. Po studiích v Praze odešel J. D. Zelenka, na přímluvu hraběte Hartiga a pražských jezuitů, do saských Drážďan, aby se stal členem královské kapely a církevním skladatelem ve službách Augusta Silného. Jako skladatel získal u drážďanského dvora velkou oblibu. Na náklady krále studoval ve Vídni skladbu u věhlasného pedagoga a kontrapunktika - císařského kapelníka Johanna Josefa Fuxe. Na doporučení J. J. Fuxe umožnil král Zelenkovi další studia v Itálii, kde si J. D. Zelenka osvěžil atmosféru italské melodiky a poznal bohatství instrumentálního slohu, který vrcholil v dílech Corelliho, Vivaldiho a dalších autorů.

Je pochopitelné, že tyto nové zkušenosti posílily Zelenkovo postavení v drážďanském hudebním životě. Na podzim 1723 se v Praze konala korunovace habsburského císaře Karla VI. českým králem, na kterou byli pozváni okolní panovníci. Polský a saský král pozvání přijal a vybral svůj doprovod tak, aby byl skutečně representován. Věděl, že jeho síla je v umění, zejména ve vynikajícím orchestru. Proto jeho dvůr doprovázela i kapela, v jejímž repertoáru hrály důležitou roli skladby J. D. Zelenky, tehdy již v Praze známého a oceňovaného. Pro Prahu v roce 1723 napsal Zelenka řadu vynikajících děl. I pražští jezuité mu zadali závažný úkol komponovat pro ně hudbu k velké alegorické slavnostní hře o sv. Václavovi.

Další léta Zelenkova života už nebyla tak šťastná. V r. 1724 mu v Louňovicích umírá otec. V r. 1733 jmenoval nový král, nástupce Augusta Silného, nového královského kapelníka Johanna Adolfa Hasse, odchovance italské opery.

Místo barokní velkoleposti a přímosti, jakou reprezentovalo v Drážďanech umění Zelenkovo a v nedalekém Lipsku tvorba Johanna Sebastiana Bacha, přinesl Hasse odlehčenost, prostší melodii i stavbu. Své líbivější a méně náročné hudbě dokázal razit cestu i společensky. Jeho žena Faustina Boordoniová, pěvkyně evropského věhlasu, proslulá ve Florencii, v Benátkách i ve Vídni, dokázala svému muži získat větší přízeň, než jeho hudba.

Působení A. Hasseho v Drážďanech však nelze pokládat za výraz poklesu vkusu, úpadku nebo podobně. Začaly se hlásit prostě nové epochy hudebního vývoje, které se dotkly i Zelenkovy tvorby 30. let 18. století. Zelenka i zde dokázal, že také ovládá efektní prvky italského vokálního slohu, zůstal však věrný zásadám svého hudebního vyjádření. Až do posledních let svého života se Zelenka věnuje kompozici převážně velkých chrámových vokálně instrumentálních děl.

Zemřel v noci z 22. na 23. prosince 1745 v Drážďanech a na Štědrý den ráno byl pochován.

Jeho dílo bylo uloženo do archivních skříní na chóru jako "zastaralé a nemoderní". Umělecká síla a hodnota jeho díla byla však s odstupem věků znovu nalezena a září v celého hudebním světě jako vzácný poklad.

K poctě tohoto význačného českého hudebního skladatele vznikl v roce 1984 festival Podblanický hudební podzim.

Úplný seznam děl Jana Dismase Zelenky
sestavený Wolfgangem Reichem najdete zde.
Seznam je zajímavý i tím, že zahrnuje jak díla ztracená a také skladby, kde je autorství Jana Dismase Zelenky zpochybňováno,
nebo nebylo spolehlivě doloženo /čísla ZWV 200 až ZWV 245/. Stránka je v angličtině.

Ukázky dochovaných manuskriptů:



Titulní strana Zelenkova díla Missa Votiva /ZWV 18/, komponovaného v roce 1739




Poslední strana originálního manuskriptu Missa Votiva.
V barevném rámečku je zvýrazněna dedikace vepsaná J.D. Zelenkou do pravého spodního rohu partitury:
"Missam hanc A:M:D:G: ex voto posuit J:D:Z: post recuperatam Deo Fautore Salutem".





Obálka partitury Litaniae Lauretanae 'Salus infirmorum'
/ZWV 152/ komponovaného v létech 1741 až 1744



ŽIVOTOPIS J. D. ZELENKY (1679-1745)

Narozen: 16. 10. 1679 v Louňovicích pod Blaníkem (u Vlašimi)
Zemřel: 23. 12. 1745 v Drážďanech (SRN)
Stav: svobodný, bezdětný
Rodina: otec - louňovický kantor a organista Jiří Zelenka Bavorský, sourozenci Matěj (* 1690) a Jan Kilián (* 1694)
Podobizna: neznámá, nedochoval se žádný portrét
Učitelé: otec Jiří Zelenka, jezuité, rakouský skladatel J. J. Fux (Vídeň), italský skladatel Antonio Lotti (Itálie)
Zaměstnání: dirigent a církevní skladatel, kontrabasista
Zaměstnavatelé: od r. 1709 J. L. Hartig (Praha), od r. 1710 saský kurfiřt a polský král, cca od r. 1720 drážďanský dvůr
Pobyty: Čechy (do 1710), Vídeň (cca 1715), Benátky (1716-1719), Drážďany
Vyznání: katolické


Ukázky z díla ve formátu midi:
Fanfára klikni »»»
Omnes amici mei klikni »»»