LogoPodblanický podzim
 

Jiří Pilát - sbormistr chrámového sboru v Poříčí nad Sázavou

       Jak jsem hledal Jana Dismase ZELENKU (4.500 opsaných a rozepsaných stránek ze skladeb J. D. Zelenky, které jsem připravoval pro provedení v našem kraji, a z nichž některé dosud na provedení čekají).


       Moje cesta Za poznáním skladeb Jana Dismase Zelenky se datuje k roku 1956. Před tímto datem jsem vyhledával a opisoval na kruchtách různých kostelů, v archivech a muzeích, skladby skladatelů 18. a 19.století (Brixi, Kalous, Ryba, Tůma, Vaňhal, Fúhrer aj.).

       V roce 1956 jsem byl požádán panem vikářem Václavem Oktábcem z Louňovic pod Blaníkem, zda bych mohl s chrámovým sborem a orchestrem, v kostele Nanebevzetí Panny Marie, přednést nějakou Zelenkovu mši. Poněvadž jsem do té doby žádnou Zelenkovu skladbu nevlastnil, byl jsem nucen mši si nějak opatřit. Od té doby se můj zájem upnul na vyhledávání Zelenkových skladeb.

       Seznámil jsem se s paní M. Massen z Drážďan, která zpívávala v Hofkirche, a jejím prostřednictvím jsem získal mikrofilm seznamu skladeb, které jsou uloženy v Saské knihovně v Drážďanech. V té době nebylo možné se pro mě dostat do Drážďan (uzavřené hranice), proto bylo třeba pídit se po Zelenkových skladbách u nás.

       Zelenkovy skladby jsem našel v Hudební sbírce Emiliána Troldy. Trolda byl hudební vědec, který opisoval notový materiál v nejrůznějších archivech řeholních řádů, na kůrech kostelů v Čechách i cizině a který pro českou hudbu vykonal nepředstavitelnou práci, která zachránila pro pozdější dobu mnohé skladby, které již na místech, kde je Trolda opisoval nejsou (např. Dukátovy skladby v klášteře Želiv). Z jeho sbírky jsem opsal Zelenkovu Mši D dur se záměrem, že ji provedu na poutní slavnosti 16. srpna 1959, v kterémžto roce si bude celý kulturní svět připomínat 280. výročí narození Jana Dismase Zelenky (1679 - 1745).

       V ten den učinil pan Václav Oktábec do naší "Pamětní knihy" tento zápis: "Zelenkova hudba zazněla dnes v jeho rodných podblanických Louňovicích poprvé 280 let od jeho narození v Louňovicích zní jeho hudba duchovní i světská. Dosud jsme o Janu Dismasu Zelenkovi jen slyšeli, ale dnes konečně přímo jeho, našeho Zelenku. Svrchované uznání a díky Za to patří Vám, poříčtí pěvci a hudebníci, Vám skrovný a obětavý dirigente!"

       Hudba Zelenkova mě nadchla tak, že jsem začal vyhledávat v archivech jeho další skladby a je opisovat. Když byly otevřeny hranice, jel jsem Za Zelenkou do Drážďan. S dojetím jsem hleděl a držel v rukách jeho autografy. Jeho hudební rukopis jsem znal již dříve z mikrofilmu. Nyní jsem hleděl na originál.

       Za účelem opisování jeho skladeb jsem byl v Drážďanech mnohokrát. Vše bylo spojeno s jistým sebezapřením. Musel jsem vstávat ve 3 hodiny, ve studovně jsem zasedl v 9 hod. a psal až do 18 hodin, v 19 hodin jsem zase odjížděl rychlíkem do Prahy a domů se dostal po půlnoci. Přenocování v Drážďanech pro mě bylo nedostupné (drahé). Do Drážďan jsem nejezdil jen za opisováním notového materiálu, ale i proto, abych slyšel provedení skladeb Zelenky od profesionálů. Vzpomínám si, jak při jednom listopadovém nákupním zájezdu do Drážďan, jsem četl vývěsku na katedrále, která oznamovala, že 25.12.1956 bude provedena Zelenkova mše. A tak po provedení Rybovy mše "Hej mistře" 24.12. o půlnoční v Poříčí jsme se dali s manželkou dovézt autem do Prahy, abychom stihli rychlík do Drážďan a v 11 hodin jsem s mojí opsanou partiturou sledoval provedení Zelenkovy mše asi s osmdesáti zpěváky a hudebníky.

       Zelenka se stal mým nejoblíbenějším a nejvyhledávanějším skladatelem. Svědčí o tom 4.500 opsaných a rozepsaných stránek z jeho skladeb, které jsem připravoval pro provedení v našem kraji a z nichž některé na provedení ještě čekají. Zelenkovo REQUIEM zaznělo poprvé v našem kraji v roce 1969. Zaznělo v Poříčí nad Sázavou a v jeho rodných podblanických Louňovicích. Jsem velmi rád, že Zelenkovo REQUIEM zaznělo v roce 2000 na nejrozsáhlejší kulturní akci Středočeského kraje, na festivalu "PODBLANICKÝ HUDEBNÍ PODZIM".