LogoPodblanický podzim

Louňovice pod Blaníkem

Vážení pořadatelé Podblanického hudebního podzimu,

jsem studentkou Karlovy univerzity, Ústavu etnologie, oboru, který je překládán jako kulturní antropologie.

Vždy mě zajímala kultura, zvyky a styl života našich předků. Můj zájem se nejprve upínal ke kulturám nám prostorově i časově vzdáleným. Postupně jsem se ale po kruhu vracela tam, odkud jsem vzešla. Narodila jsem se v Louňovicích pod Blaníkem a vzhledem k jejich frekvenci v mytologii, náměty pro část svých prací jsem čerpala právě ze svého bývalého rodiště. Zabývala jsem se pracemi ohledně pověstí, mýtů, ale i technikou, lidovým výtvarným uměním a narazila jsem samozřejmě i na hudbu.

Byla jsem překvapena, jakých hudebních velikánů je tento kraj rodištěm i působištěm. Samozřejmě prvním z nich byl mistr Jan Suk, jehož máme jistě v povědomí všichni již od školních lavic. O to větší údiv, když se mezi materiály objevilo jméno Jana Dismase Zelenky. Zpočátku jsem nevěděla o jakého skladatele se jedná a jestli ho lze vůbec zařadit mezi vyjímečné postavy tohoto kraje. Samozřejmě doklady o působení se najdou i o lidech, kteří složili nějaká krátká díla, obvykle pro potřebu církve, vzdělané učitele, nebo kněze, ale výraz skladatel je tak specifické, že tohoto označení dosáhne pouze pár vyvolených.

Loňského roku jsem poprvé navštívila hudební festival Podblanický podzim. Bylo to nejen proto že jsem na plakátě viděla jména světově uznávaných skladatelů v provedení velice kvalitních umělců často České filharmonie, ale i proto, že se zde objevilo jméno tajemného Zelenky. A uznejte, že pokud někoho postavíte na roveň Vivaldimu, Mozartovi, Bachovi a dalším, nejedná se o nějakého místního vesnického umělce. Zvědavost mi nedala, chtěla jsem si jeho hudbu poslechnout, vyhledat si o něm materiály a utvořit si svůj názor.

Tento rok již pravidelně objíždím všechny koncerty Podblanického festivalu. Nejen tedy jako rodačka z Louňovic, ani jako kulturní antropolog, ale především jako člověk jsem potěšena konáním tohoto festivalu a jeho kulturním přínosem pro všechny, kteří povznést své myšlenky od materialistické každodennosti do sváteční vyjímečnosti. Koncerty se konají v různých městech, ale převážně v obcích, kam by se hudba těchto kvalit a v tomto kvalitním provedení neměla šanci vůbec dostat. Komu by se poštěstilo poslechnout si Vivaldiho, Mozarta, Bacha a další v provedení členů České filharmonie v zapadlé vesničce, kam jezdí autobus třikrát za den a na nákup se jezdí do města vzdáleného nejméně půl hodiny? Festival přináší hudbu nejen do měst, které jsou kulturními středisky již od doby svého vzniku, ale i do oblastí, které by jinak neměly šanci tyto umělce ani pozvat.

Mé dojmy jako diváka by se daly shrnout do jednoho slova - nadšení. Jezdím po koncertech do nejodlehlejších obcí našeho kraje, často s mapou na vedlejší sedačce a raději s časovou rezervou, kdyby náhodou selhala mapa nebo lidský element. Prostory pro konání koncertů jsou různé kvality a velikosti. v městech to jsou prostorné kulturní sály, v obcích to je multifunkční místnost kde se promítá kino a konají schůze nebo prostory kostelů s obvykle krásnou akustikou. Vždy jsem u dveří přivítána brožurkou festivalu vyvedenou ve stejném provedení na všech koncertech, s podrobným rozpisem hudby, který bude dané hudební těleso provádět. Obce mají své sály a přivítání připraveny s různou kvalitou, ale převážně se setkávám s potěšeným očekáváním, úsměvy, příjemnou atmosférou a spokojeností. A všude nadšení posluchači. Mnohokrát jsem se se svými sousedy dala do řeči. Byli tu poprvé, protože to slyšeli od známých, nebo už poněkolikáté a ochotně vyprávěli kdo tu byl minule nebo předminule. Nepamatovali si třeba jméno hudebního tělesa, ale s naprostou jistotou věděli, že se jim koncert nesmírně líbil a celý rok tu nic podobného nebylo. A určitě prý přijdou i příští rok, pokud se bude konat. Často to byli starší lidé, kteří s sebou přivedli své vnučky, nebo i mladí lidé, kdy mladý muž chce udělat dojem na svou přítelkyni, že jeho duševní rozhled nekončí jen diskotékou a pozváním na večeři.

Provedení koncertů je výborně zvládnuté. Zkušení umělci své posluchače vždy nadchli. Je balzám na duši poslouchat ty nádherné tóny hudby, proložené přednesy různých moudrostí, příběhů a básní. Lidová moudrost bylo po staletí ukládána do slov a hudby. Ano, na počátku bylo slovo - říká bible i filozofické spisy. A za ním byla hudba. Prostřednictvím hudby se snažil vyjádřit své myšlenky císař Nero, prostřednictvím hudby mnoho skladatelů vyjadřovalo své emoce vybičované do extrému - lásku, smutek, nenávist, ale i obdiv, pokoru, humor. Písňovými soubory Eskymáci dodnes řeší své manželské a mimomanželské záležitosti.

Slovo a hudba. Do hudebního umění patří takové hudební projevy, které vznikly v člověku a pro člověka, které v nás vyvolávají umělecký zážitek a které kromě estetické hodnoty mají ještě i jiné funkce. Hudební umění lidové, stejně jako vysoké, je specifickou formou poznání světa v historických epochách vývoje společnosti. Jsem nesmírně potěšena konáním tak krásných koncertů v našem kraji. Doufám že tomu tak bude i v budoucnosti a vzdávám velký hold společnosti která se zabývá přípravou festivalu a přeji jí mnoho úspěchů.

Hana Šimonová,
Louňovice pod Blaníkem