Logo

Pocta Janu Dismasu Zelenkovi
Prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.


Hudba je nejvyšším odhalením
veškeré moudrosti a filosofie.
Ludwig van Beethoven

     Zdravici letošnímu, v pořadí už XXXIII. Podblanickému hudebnímu podzimu píšu s předstihem na počátku léta. Léto je oslnivým ročním obdobím obdařeným jasem a sílou. Z opojení jím se vyznává láskyplně náš slavný malíř Max Švabinský: „Je zde léto. Je to má roční doba. Nikdy mě neunavila, nikdy nebyla tak horká, aby mne tížila, nikdy mi žádné vedro nezaráželo dech. Spíše naopak, vždy mne posilovalo, inspirovalo, činilo šťastným. Doufám, že se mi to podařilo vyjádřit v mém díle srozumitelně a přesvědčivě. Jsem příliš stár, abych zde znovu pěl o létu, ale nejsem stár natolik, aby mne stále znova vrcholně netěšilo. Krásy léta, dny žní zůstanou mou blažeností navždy.“

      Mnozí z vás jistě sdílí Švabinského fascinaci létem. Léto je krásné, ale já dávám přednost vydařenému podzimu, ve kterém se příroda po vyčerpávajícím létu chystá k odpočinku. Svěží rána, průzračné dny, stromy zdobící se podmanivými tizianovskými barvami, tiché podvečery s prodlužujícími se stíny a nastupující večery, které vybízí k zastavení po uspěchaném dnu. S plynoucími dny nastupují vůně tlejících listů, podzimní plískanice, ale právě s nimi touha po útulných večerech v klidu domova nebo v prostředí znějícím hudbou. V podzimu se hudbě naslouchá důvěrněji než v létě. Ano, mám podzim raději i proto, že začíná nová koncertní sezóna, která je předzvěstí mnoha příležitostí obohatit život krásou hudby.

     V zakládací listině pražské univerzity, vydané českým králem a římským císařem Karlem IV. 7. dubna roku 1348, stojí: „... aby věrní obyvatelé našeho království, kteří neustále lačnějí po plodech vědění, nebyli nuceni doprošovat se cizí pomoci, nýbrž aby v království nalezli stůl již prostřený a aby se znalostí věd vzdělali...“ A právě tak, jako nám připravil Karel IV. „prostřený stůl“ pro vědu, nabízí připravovaný hudební festival „prostřený stůl“ pro umění, a navíc pro umění nejvzácnější – hudbu. V poněkud přehnaném vyjádření tak naplňuje „prostřené stoly“ mínění Alberta Einsteina, že „jsou jen dvě oblasti, pro které stojí za to žít – věda a umění“. Vyjádřil tím nejen rovnoprávnou a doplňující se hodnotu obou důležitých součástí lidské existence, ale povýšil je na dvě kategorie, které mají společně s několika dalšími složkami zásadní podíl na kategorii vyšší, které říkáme kultura.

     Mezi všemi formami umění je hudba tou nejvzácnější, protože nás ničím nespoutává a dovoluje každému z nás vnímat ji „po svém“. Je útočištěm klidu, krásy, povzbuzení, radosti a štěstí i útěchy. Hudba je protiváhou moderního, dnes už postmoderního uspěchaného, přetechnizovaného života, prostředkem k přemýšlení nad věcmi, které by zůstaly skryty, ke vzpomínání a snění. Je pohledem do vlastního nitra, pobídkou zůstat na chvíli se sebou samým. Dovede nás omráčit, procházet citovými vzruchy, změnit zlé ve snesitelnější a krásné v krásnější, vykouzlit harmonickou atmosféru a ukázat svět v jasném světle proti světu utrpení, v povznášející záři, která osvětluje stinné stránky našich životů.

     Hudba ovšem dokáže předestřít i smutek, žalost nad zmarem, i soucit, vzrušuje nás, naplňuje pohodou i nepokojem, vzbuzuje přání, touhu vyrovnat se s úkoly a vztahy. Hudba zjemňuje naše životy, malichernosti z nich mizí, má nápravnou moc, která působí na naše charaktery. Když vnímáme „všechny krásy světa“, prolíná jimi hudba a naopak když posloucháme hudbu, vyvolává v našich myslích představy a vzpomínky nejrůznějších významných okamžiků našich životů a prožitků. Přináší návraty do dětství a mládí, přivolává obrazy dávno minulé a podoby bytostí, s kterými jsme šli životem.

     Hudba je požehnáním. Snažil jsem se jen zčásti přiblížit onen „prostřený stůl“, ze kterého by bylo hříchem nebrat, protože je pravdou to, co tak dokonale vyjádřil můj milovaný básník Jaroslav Seifert:

    Život už mě dávno naučil,
    že hudba a poezie
    jsou na světě to nejkrásnější,
    co nám život může dát.
    Kromě lásky ovšem.

     Nepochybuji, že i letošní Hudební podzim doloží, že hudba může být domovem, útočištěm, vírou a nadějí života. Když jí naslouchám, mám často jakési nutkání ji uchopit. Nikdy se mi to úplně nepodaří, protože hudba nikdy neprozradí svoje tajemství. „Je jako moře. Stojíme na jednom pobřeží a vidíme daleko, ale protější pobřeží spatřit nemůžeme“ (Henryk Sienkiewicz). Tóny i melodie nenávratně mizí v nekonečnu a já při tom někdy cítím zvláštní bolest, ale ta bolest je úlevná. Pomáhá. Výstižně to vyjádřil Georges Duhamel v Hudbě utěšitelce: „Když tak někdy myslím na hudbu, na chvíle duchovního povznesení a jasu, jež mi dala, na spanilé dary, jimiž mě zahrnula, na úlevu duše, za niž ji budu věčně vděčen, myslím-li na místo, které zaujímá v mých myšlenkách i rozhodnutích, vyvolávám si v duchu znovu některé dny svého života, neboť jsou jako bytosti a přízraky: Tiše na ně zavolám a ony povstávají z hlubin, zkrášleny sluncem nebo mraky, svým bohatstvím nebo chudobou, svou tváří, povahou, svou duší.“

Prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.

     Takové je poselství Hudebního podzimu, jehož koncerty budou znít v městech a obcích půvabného Podblanicka. S vděčností musím poděkovat paní ředitelce Mgr. Věře Dudíkové, která je s neuvěřitelným úsilím zajišťuje a všem jejím spolupracovníkům. Pořádá je pro všechny milovníky hudby a také pro připomínku slavného, dlouho pozapomenutého podblanického rodáka, skladatele Jana Dismase Zelenky. Jeho hudba prožívá i díky ní významnou renesanci.

     Začal jsem létem. Všem jeho obdivovatelům přeji, aby pro ně byl„o utěšené. Vždyť tak příliš krátce trvá letní čas“ (Shakespeare). Končím podzimem, na jehož večery s hudbou se těším. Naplní nás tichou radostí i při vědomí, že

    Je tolik věcí v tomto světě hezkém,
    pro které stojí za to dlouho žít,
    i když je smutkem platíš nebo steskem
    a s rovnováhou ztrácíš i svůj klid.

    (Jaroslav Seifert)

     Je to hudba, která nám vrátí rovnováhu i klid a potvrdí, že opravdu „stojí za to dlouho žít“. Přeji festivalu, aby to přesvědčivě dokázal. A všem jeho návštěvníkům, aby jim jeho hudba přinesla do duší a myslí vnitřní rovnováhu, která jim umožní jít v harmonii s prostředím, ve kterém je jim určeno žít.

Váš Prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.